báseň o lásce

29. března 2009 v 10:39 | Zuzanka
Vím, že jedu v protisměru,
ve zvuku zhoubných bubnů
tančím v šeru,
v tom hluku vidím hrad,
záblesky světel vyhaslých svící,
archanděl nespí a má hlad...
zas se vrací zpátky tam,
kde píseň tiše zní
a vroucí srdce tajně sní...
s hloubkou moří
můj anděl hoří...
tvář v níž se skrývám,
když do noci se dívám...
modlitbou ohranou,
písní navždy vepsanou...
v prostorách noci
toužíme po pomoci...
a krutá máme křídla...
skleslá v době,
kdy se navracíme k sobě.
Bojíš se...
a snad...
i toho, že pro Tvý krásný oči
postavím Ti hrad...
Víš, ten hrad už dávno stojí...
zjevil jsi se v plné kráse,
toť na údiv mých nočních ideí,
pak odešel jsi...
v hrsti
pár oříšků pistácií...
snad to byl sen...
jen pouhý sen...
a TY?
Zůstáváš utajen...
v mém příbytku z perutí,
v mém hradu co stavím Ti
pro Tvý krásný oči
a pro Tvůj svět,
který by měl do mého pohledět,
už jen pro poznání, pro náš svět,
pro skladbu našich vět,
pro naději po víře,
pro znamení k nevíře,
pro pocit, který si uchováme
v naději, když pravdu známe...
vidíš mě a já vidím Tebe...
oba přece vidíme zrovna to naše nebe!!!?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama